Proč do psí kšíry někdo vytváří šílenosti jako je aromatizovaná káva? Navíc očekáváte něco podobného aromatice whiskey a dostanete do nosu něco podobného shnilému banánu. Ještě to ke všemu podporuje zmatky v provozu. Stáli jsme v jedné z Berlínských kaváren a vyslechli si i zde jak baristka vysvětluje, že káva má čokoládové tóny aby s hrůzou máchala rukama a dodávala v tu chvíli nadšenému zákazníku, že se nejedná o čokoládovou kávu, JEN TÓNY… Každý zlepšovák není vždy krokem kupředu.
skutečně STO DNŮ hledání těch správných slov, stresů když se dostávám do skluzu a následného bombardování příspěvky v krátké době. Inu to se musí oslavit:D
Čekali jste tu fotku rekordní Geishy, nebo pusu od Noory Kahily? Počkat nad tou Noorou se asi zamyslím pro další kulatiny…
Ne, tak jako můj první příspěvek byl o čaji, stý bude též úplně mimo:D
Máte nějaké sny? Jako třeba, že si dáte Hořickou trubičku v Hořicích, nebo že půjdete rybařit? Nebo že se pojedete vykoupat do plovárny z Rozmarného Léta?
Něco podobného jsem měl s Burger Kingem, když v roce 2008 otevřel první v ČR zařekl jsem se, že poprvé ochutnám někde v zahraničí abych měl správné srovnání s tím jak se dělá mimo ČR, tedy déle. Nečekal jsem, že to bude tak dlouho trvat a že mezitím do ČR přijde vlna burger bister jako je Dish, Tavern nebo Blackdog.
No… chutná to jako grilovanej mekáč… a to je prosím konec jednoho snu, ale alespoň si to můžu smazat z mého to-do listu a soustředit se na ten polibek od Noory…
Tady je můj šampion! Skoro rok v kuse mu vždy píšu zprávy typu: “Chlape počkej tam na mě, brzo za tebou přijedu!” A konečně se to povedlo. Bylo to báječné a moc děkuju, nejen kvůli tobě, ale hlavně kvůli tobě!
V této cestě jsem figuroval taky trochu jako poslíček, když jsme se s Jaroslavem Tučkem z Doubleshot dohodli abych Marianovi dovezl nějaké vzorky. Ráno před odjezdem jsem si prožil přesně ty zmatky co musí mít všichni v doručovacích společnostech, rychle vyzvednout zásilku a frčet 400km fuč:) a pak? Celý víkend jsem balíček postupně zapomínal a bral na špatná místa abychom se sešli jen pár minut před naším odjezdem a pár minut po konci Marianovi směny.
Děkujeme za krásný výlet, bude mi vždy potěšením!
A je tu den poslední. Ráno směr cupping v Barnu, kde nás uvítal Marian a ukázal nám, že je tím pravým mužem za kormidlem (kávovarem). Čímž zároveň chci podotknout, že celý tým v Barnu jsou úžasní lidé jak jsme se pak při zahájení cuppingu a vůbec po celou dobu našeho pobytu přesvědčovali. To byl okamžik, ve kterém kdyby někdo hodil do budovy granát, zdevastoval by tím notnou část České scény výběrové kávy a světové též… Gwilym… bože já toho chlapa zbožňuju! Asi jsem nepotkal milejšího a hlavně většího odborníka na kávu. Podezřívám ho, že nemá jazyk, ale chemickou laboratoř!
Barn upoutal mou pozornost, ale nečekal jsem že No fire, no glory exploduje můj vesmír! V téhle kavárně se zhmotňují mé sny a nápady. Pokud chcete chvíli posedět v mojí fantazii tak směle sem! Nedokázal jsem se ubránit a cpal jsem jim vizitky z Pražírny ať za námi přijedou do Prahy, načež mi zaměstnaný barista párkrát ze slušnosti odpověděl a vůbec nesdílel mé bláznivé nadšení 😀
Před poslední zastávkou jsme museli trochu uspokojit naše do té doby ignorované turistické pnutí, tedy Berlínská zeď a pak slavný Mustafas kebab… oukej je trochu moc slavný, že?! Frontu jsme nedokázali vystát. Pomohl podobné slávy Curry 36, kde přeci jen nebyla fronta na dvě hodiny ale jen na půl, a to se vyplatí!
Závěr patřil dvěma krásným a ohromujícím dámám za stroji. Nora a její dvorní baristka dokázali přesně to co jsme vůbec nepotřebovali. Z Chapter One jsme nechtěli odcházet a už vůbec ne odjíždět domů! Jednalo se však o nejlepší tečku jakou náš výlet mohl mít. Rozloučili jsme se a při zpáteční cestě byla cítit drobná melancholie, v myšlenkách jsme zůstali s těmito báječnými lidmi a přemítali zda naše loučení musí být na dlouhou dobu, nebo třeba v dohledné době…
Naše jízda pokračuje, nebo se spíše teprve rozjíždí. Ráno Five Elephants, abych před nimi zjistil, že můj organizační smysl v hledání otevíracích dob je skvostný (jsme o hodinu dřív) k přečkání poslouží obchůdek v přímé blízkosti, kde dostanu opět dobrou kávu a skvostný sendvič. Pak už to přijde… Vzdušný prostorný objekt kavárny a všichni venku u stolečků lapají ranní slunce. Později mi bylo řečeno jak jsem prohloupil když jsem si nedal nejlepší Berlínský Cheesecake… rybízový koláč byl fajn taky. Překvapuje mě ostrost jejich espresso směsi způsobená použitím 25% podílu Keni a jak zjišťuji i kávy v mlýnku ve stáří cca pět dní po upražení.
Právě to je rozdílné u druhé navštívené kavárny Companion coffee. Opět šlupka mezi oči, protože tento espresso bar je součastí designového obchodu v nějakém bývalém autoservisu, či něčem podobném. Jejich nabídková tabule je naprosto výmluvná, na nic si nehrají. V prvé řadě jde o kvalitu. Zde ta samá směs od Five elephants tentokráte staršího data pražení a hned to bylo příjemnější.
Oběd jsem naplánoval v Cocolo Ramen a hádejte co? Zase jsem si neověřil otevírací dobu, naštěstí jsme za rohem objevili Shiso burger kde to rozjíždějí ve stylu asie a tyhle kombinace chutí mě ohromily.
Rychlý úprk do Bonanzy se ukázal jako vhodný, neb jsme stihli cupping a přesvědčili se o tom jak to jinde funguje s kávou… venkovní plácek a lavičky obsypané lidmi co si přišli pokecat, dát si kus koláče a svůj oblíbený nápoj. Tomu říkám kávová komunita panečku! Celému prostoru (vlastně malá místnost) vévodí Spirit od Keese van der Westena a krásná pražička vzorků, tady též myslí v prvé řadě na kávu!
Při návratu večer do hostelu jsme si všimli že v klubu nedaleko rozjíždí Balkan party a co by to byl Berlin bez párty. Hodit věci na pokoj a hurá, mile nás vyprovodil recepční a zeptal se kam míříme, když jsme řekli na Balkan lehce se ušklíbl s tím že to není pro něj. Byl jsem zvědavý co on a tak jsme zapředli rozhovor. Z prošedivělého potetovaného týpka se vyklubal úžasný společník, umělec se zájmem v architektuře co zažil ohromnou spoustu hudebních událostí, po Praze se pohyboval v 90. letech a měl ohromný smysl pro vyprávění. Viseli jsme mu na rtech a v jeho přítomnosti nám bylo moc fajn… ani se nám už nechtělo do klubu, ale co by byl Berlín bez párty. Tak až budete v Die Fabrik, hoďte na recepci pokec se Stefanem, je to bourák!
Napochodovat si to hned po příjezdu do Berlína do Kreuzbergu, byla největší pitomost jakou jsme udělali. Taková duševní facka byla pro mě skoro k neunesení. Kreuzberg válí!
Nejdřív park se skupinkami lidí uživajících si siestu u grilu, pak klub u řeky, co strčí Náplavku do kapsy s prstem v nose. Načež se před námi Kreuzberg rozevřel a slupl nás jako malinu.
Moje negativní myšlení se muselo chvilku vyrovnávat s tím, že nemám být v depresi, ale radovat se jako dítě. Což se povedlo a hodně za to vděčím nejvíc funky burger bistru jaké jsem zatím viděl. Burgermeister zřízený z bývalých toalet pod dráhou nadzemky, je jako z jiného světa, ve kterém nic není problém a lidé si užívají. Po naplnění pupíků stylovou dobrotou jsme se vydali prozkoumávat netušené krásy a ztratit se v tomhle megacity. Trocha architektury a spousta nachozených kilometrů, které se pro nás stali symbolem Berlína (kdo by sakra jezdil vlakem).
Prozkoumání toho co znamená slovo beer garden doopravdy, kromě toho že Vám v Praze někdo dá na zahrádce zvětralý pivo do plastu, byl jeden z dalších highlightů. Pokud myslíte, že první den byl o kávě, tak jste malinko vedle i když se náš absťák přihlásil, bylo už na kavárny pozdě – ano v tomhle světě všechny důležité (nebo většina) podniky zavírají před setměním – Přesto jsme na Oranienburger strasse našli adekvátní a svým názvem příznačnou pomoc a to Berlin_Theke, která poskytla kofein v obstojné kvalitě a když říkám obstojné tak: “kam se hrabe Bittner… to se nedá srovnat!”, jak s oblibou říkáme: “kdyby na každým rohu byla takováhle káva, tak coffeenáckové nemaj na co nadávat!”
A to byl konec tohoto báječného dne, vjemů bylo strašně moc a přeci jen cesta únavná, zabalili jsme to v Die Fabrik, což je asi nejlepší hostel na světě svěťoucím (že je to můj první hostel v životě na to nemá vliv) proč Vám ale povím zase jindy…
Mám sbaleno a ani dospat nemůžu. Nakonec to bude skutečně extrémní coffeegeeks výlet. Vanda majitelka Pražírny, s ní manažerka Zuzka, Kuba Hartl z La Bohème , Zdeňek z Kávového Klubu/Pražírny, a v Berlíně se máme setkat s krajánky Marianem co pracuje v Barnu, zajít za Norou do jejího Chapter One a současně se tam odstěhovala Hanka – Sibyliatko z kavalérie, začínám se bát aby Berlín ten nápor kávového božstva přežil:D
začínám mít cestovní horečku. Snad všechno dobře dopadne a základem je zajisté příprava. Čeká mě víkend plný kávy a dobrot co Berlín může nabídnout. Je skvělé mít kolem sebe tolik pohotových foodies kamarádů co přispěchají se svými zmapovanými Berlínskými dobrotami. Asi není možné zvládnout vše ale chci se o to pokusit:) Uf nemůžu se dočkat:)
Ano, cítil jsem se přesně tak. A vlastně to opravdu bylo mé poprvé. První veřejná prezentace. Bál jsem se, že mi to coffeegeekové hodí na hlavu a nebo, že to úplně zkazím. Dopadlo to nadmíru mého očekávání a společně jsme prožili krásný večer. Uf… Jsem moc šťastný, že kromě přeraženého nosu šéfové za pomoci mého loktu a pár popálenin od horké vody se nic nepokazilo:D Hned padl další nápad a tak se brzy těšte na pokračování;)
Jak poznáte že jste v tom po uši? Třeba tak, že si do koupelny nainstalujete velkou Brita patronu na filtraci vody… Vše pro dobrou kávu! Takhle daleko fakt nejsem, ale pohled na takto zapálené lidi mě vždy pobaví a inspiruje. Podobně je na tom i Jirka Sládek, který s bytem zasypaným kávou působí jako coffeedealer. Zbožňuji tyhle lidi!
365 cups of coffee 
