A je tu den poslední. Ráno směr cupping v Barnu, kde nás uvítal Marian a ukázal nám, že je tím pravým mužem za kormidlem (kávovarem). Čímž zároveň chci podotknout, že celý tým v Barnu jsou úžasní lidé jak jsme se pak při zahájení cuppingu a vůbec po celou dobu našeho pobytu přesvědčovali. To byl okamžik, ve kterém kdyby někdo hodil do budovy granát, zdevastoval by tím notnou část České scény výběrové kávy a světové též… Gwilym… bože já toho chlapa zbožňuju! Asi jsem nepotkal milejšího a hlavně většího odborníka na kávu. Podezřívám ho, že nemá jazyk, ale chemickou laboratoř!
Barn upoutal mou pozornost, ale nečekal jsem že No fire, no glory exploduje můj vesmír! V téhle kavárně se zhmotňují mé sny a nápady. Pokud chcete chvíli posedět v mojí fantazii tak směle sem! Nedokázal jsem se ubránit a cpal jsem jim vizitky z Pražírny ať za námi přijedou do Prahy, načež mi zaměstnaný barista párkrát ze slušnosti odpověděl a vůbec nesdílel mé bláznivé nadšení 😀
Před poslední zastávkou jsme museli trochu uspokojit naše do té doby ignorované turistické pnutí, tedy Berlínská zeď a pak slavný Mustafas kebab… oukej je trochu moc slavný, že?! Frontu jsme nedokázali vystát. Pomohl podobné slávy Curry 36, kde přeci jen nebyla fronta na dvě hodiny ale jen na půl, a to se vyplatí!
Závěr patřil dvěma krásným a ohromujícím dámám za stroji. Nora a její dvorní baristka dokázali přesně to co jsme vůbec nepotřebovali. Z Chapter One jsme nechtěli odcházet a už vůbec ne odjíždět domů! Jednalo se však o nejlepší tečku jakou náš výlet mohl mít. Rozloučili jsme se a při zpáteční cestě byla cítit drobná melancholie, v myšlenkách jsme zůstali s těmito báječnými lidmi a přemítali zda naše loučení musí být na dlouhou dobu, nebo třeba v dohledné době…
365 cups of coffee 