Naše jízda pokračuje, nebo se spíše teprve rozjíždí. Ráno Five Elephants, abych před nimi zjistil, že můj organizační smysl v hledání otevíracích dob je skvostný (jsme o hodinu dřív) k přečkání poslouží obchůdek v přímé blízkosti, kde dostanu opět dobrou kávu a skvostný sendvič. Pak už to přijde… Vzdušný prostorný objekt kavárny a všichni venku u stolečků lapají ranní slunce. Později mi bylo řečeno jak jsem prohloupil když jsem si nedal nejlepší Berlínský Cheesecake… rybízový koláč byl fajn taky. Překvapuje mě ostrost jejich espresso směsi způsobená použitím 25% podílu Keni a jak zjišťuji i kávy v mlýnku ve stáří cca pět dní po upražení.
Právě to je rozdílné u druhé navštívené kavárny Companion coffee. Opět šlupka mezi oči, protože tento espresso bar je součastí designového obchodu v nějakém bývalém autoservisu, či něčem podobném. Jejich nabídková tabule je naprosto výmluvná, na nic si nehrají. V prvé řadě jde o kvalitu. Zde ta samá směs od Five elephants tentokráte staršího data pražení a hned to bylo příjemnější.
Oběd jsem naplánoval v Cocolo Ramen a hádejte co? Zase jsem si neověřil otevírací dobu, naštěstí jsme za rohem objevili Shiso burger kde to rozjíždějí ve stylu asie a tyhle kombinace chutí mě ohromily.
Rychlý úprk do Bonanzy se ukázal jako vhodný, neb jsme stihli cupping a přesvědčili se o tom jak to jinde funguje s kávou… venkovní plácek a lavičky obsypané lidmi co si přišli pokecat, dát si kus koláče a svůj oblíbený nápoj. Tomu říkám kávová komunita panečku! Celému prostoru (vlastně malá místnost) vévodí Spirit od Keese van der Westena a krásná pražička vzorků, tady též myslí v prvé řadě na kávu!
Při návratu večer do hostelu jsme si všimli že v klubu nedaleko rozjíždí Balkan party a co by to byl Berlin bez párty. Hodit věci na pokoj a hurá, mile nás vyprovodil recepční a zeptal se kam míříme, když jsme řekli na Balkan lehce se ušklíbl s tím že to není pro něj. Byl jsem zvědavý co on a tak jsme zapředli rozhovor. Z prošedivělého potetovaného týpka se vyklubal úžasný společník, umělec se zájmem v architektuře co zažil ohromnou spoustu hudebních událostí, po Praze se pohyboval v 90. letech a měl ohromný smysl pro vyprávění. Viseli jsme mu na rtech a v jeho přítomnosti nám bylo moc fajn… ani se nám už nechtělo do klubu, ale co by byl Berlín bez párty. Tak až budete v Die Fabrik, hoďte na recepci pokec se Stefanem, je to bourák!
365 cups of coffee 