*kdybych znal pokřik mladých svišťů tak je tady*
Kdosi mi argumentoval, že pokud chci někomu říkat jakou kávu má pít, měl bych vědět co pije a co mu chutná. Dobře, přijímám to jako výzvu k obdržení odznaku mladých svišťů za statečnost. Pil jsem přeextrahované espresso s mlékem a bílým cukrem, pil jsem sojové cappuccino, pil jsem 70% a kdo ví jestli robustu a taky caffè latte. Vnímám to tak, potvrzuji a reprezentuji názor, že je to prostě hnusný!
Byl jsem požádán o doporučení, kterou metodou vstoupit do světa výběrové kávy a s určitostí mohu označit frenchpress: namlít (díky za pohotové upozornění) na hrubo -> zalít vodou-> počkat 4.minuty -> vypít skvělou kávu. Určitě stojí za zvážení taky Clever drip a Aeropress. Nebojte se a pojďte do toho!
Pánové z Kávového klubu nás nešetří! Bombí nás projektem Piccolo neexistuje, nedávno s Qwertiusem představili Pražírny.eu a nově spustili kávovou pohlednici. Ta funguje jako pražský kávový průvodce ( +1 “antipragocentrický” zářez) tak neváhejte a ulovte si tu svou podle slov Adama se moc neví zda budou dotisky či rozšíření.
Wáááu! V tomhle pytlíku bylo schováno tolik sušeného rybízu až jsem skutečně musel hledat vevnitř zda tam není někde dole zašantročený. da Matteo se stalo okamžitě jednou z mých oblíbených. Miluju tyhle dny, kdy všichni kamarádi cestují po světě a vozí sem samé voňavé balíčky!
Thomas Henry patří mezi nejlepší toniky na trhu. Při památné Gin&Tonic párty v Al Cafeteru jsem si na něj vytvořil přímo závislost. Fritz kola je zase cool hipsta projekt z Německa, kdy kolem brandu vytvořili pěknou komunitu i v rámci oblečení a doprovodných akcí. Při degustacích se projevila opět moje slabost pro tonic s příchutí bezu a hlavně epický moment nalévání do sklenky kdy Vás odměňuje jemně purpurovým odstínem. Potom vyhrál Henryho Ginger beer, který osvěžuje a zanechává moc příjemný zázvorový ocásek. U Fritzů bylo těžké rozhodování, jejich paleta příchutí je skutečně pestrá, na mě jsou však limči moc sladké, na každý pád Fritz kola je prostě bůžo a tak zůstáváme u téhle trojice. Třešničkou na dortu bylo že při první dodávce jsem potkal zatím nejmilejšího závozáka vůbec. Jop tohle si v Mezi Zrnky necháme líbit:)
Pokaždé když jsem v téhle části města tak se zde musím zastavit. Jako první espresso, pak flat white a zakončuji filtrem na cestu. Ten obstarává Marco Shuttle brewer, intergalaktická raketa. Vždy jsem zastával puristický názor, že nikdo neudělá lepší filtr než lidská ruka, ale po rozhovorech s Ondrou Hurtíkem, který tuhle nádheru často řídí a po několika přechutnání je jasné, že objem použité kávy se jen tak nenahradí. Úžasné!
Hou, hou, hou! Je to tu zase… Nedělní odpoledne se nedá trávit jinde než na náplavce:) pátek teda moc nevyšel, ale dnes jsem si to vynahradil. Včetně historie o tetování prarodičů. JO… už jsou z nás staří mořští vlci.
Kytkosaurus strikes again! Pár týdnů zpátky proběhl na baru rozhovor mezi Oscarem Freimanem, který zde byl na Coffee tripu o tom kam se vydat ve Švédsku za kávou. A všechno to sneslo své ovoce (třešně ->fazole) hurá Drop coffee je moooc fajn. Kytka je moc fajn, coffee tripy jsou fajn, svět je fajn…
sááákra… jednoduše nejde dát si pauzu od Náplavky a pak se vrátit s královskou odvahou jít do toho stejně naplno když už vynecháte trénink. Tento den jsem se skutečně pořádně vytrestal. Nenáviděl jsem svoje tělo a tělo nenávidělo mě. Opravdu po hodně dlouhé době jsem zažil pátek v posteli a modlitbách za to aby mi už bylo lépe…
Vešel jsem dovnitř a bylo to jedno velké vaaaaaau! To je nádherný prostor. Čistý a velmi prostorný. Miluji vysoké stropy. Prosím, prosím, prosím!!! Můžu mít podobnou kavárnu??? A už stačí aby ještě trochu potrénovali kávu a Periferie bude jedna z nejlepších;)
365 cups of coffee 
