8.12.2015 cup of swear

12338470_1000421283334307_1414478410_n

Pojďme k sobě být upřímní. Před dlouhou dobou se mi podařilo navštívit nejlepší kavárnu světa Industru a usrkávat si espresso. Adam Obrátil se přes kávovar nahnul k barovému stolečku vtipně pojmenovanému espresso bar a ptal se jak mi chutná. Když jsem jen uctivě poděkoval, tak mi vynadal.
Vynadal mi proto, že nechtěl slyšet uctivé a milé žvásty. Chtěl slyšet feedback. Občas máme tendenci neurazit své kamarády, nebo baristy jejichž práce si vážíme. Ne, nemluvím teď bohužel k samozvaným odborníkům co si fotí Vaše výtvory a hodnotí kvalitu latte artu, nebo poměřují kyselost kávy mezi kavárnami, či směnami. Mluvím zde o baristech, kteří znají techniku, extrakci, charakter kávy a dokáží předávat objektivní zpětnou vazbu. Vy byste neměli zůstávát u spokojeného poděkovaní.
Dalším zážitkem pro mě byla směna s vynikajícím baristou, kterého obdivuji pro energii a entuziasmus s jakým věnuje 200% svého času kávě. Někdo komu věří si takovému nadšenci může dovolit říci bez toho aby se ho dotkl, v čem může svou techniku zlepšit, na čem zapracovat. A já se stranil celou směnu promluvit a přitom mi ty drobnosti ležely na jazyku, ne jako peskování, pouze jako doporučení, jak být ještě lepší.
To čím jsem, kde jsem, jak jsem, je práce Adama, Zdeňka, Vandy, Zuzky a vás všech, kteří jste neváhali a byť vlídně (či ménně vlídně) mě upozornili na chyby, kterých jsem se dopouštěl a často stále dopouštím. Ale neutuchající snaha zlepšovat skill u sebe a druhých, je věc, která nám pomůže být lepší.

Apeluji na Vás přátelé a kamarádi, a přísahám na konzistentní tlak, říkejme si zpětnou vazbu. Nebuďme k sobě jen milí, ale motivujme se ke zlepšení. Jen tak natrhneme světu zadek.
Já už s tím uctivým děkováním končím a pokud mě někdy něco napadne, budu o tom mluvit otevřeně, tak přísahám!
… a vy pojďte se mnou;)

Let’s be honest with each other. A long time ago I visit the world’s best Industra coffee and sip an espresso. Adam leaned toward coffee table wittily named espresso bar and asked me how it tastes. When I just politely thanked, he berated me.

Scolded me because he did not want to hear a respectful and nice stuff. He wanted to hear feedback. Sometimes we tend not to offend friends, or barista whose work you appreciate. No, I do not speak now about the self-styled experts evaluates the quality of latte art, or measure the acidity of coffee. I am talking here about the barista who know the technique of extraction, the character of coffee and are able to transmit objective feedback. You should not remain satisfied with gratitude.
A further highlight for me was the shift with an excellent barista who admire the energy and enthusiasm with which devotes 200% of his time to coffee. Some trusts can afford to say without having bad feeling, what he can improve in technique, what to work on. And he shunned the entire shift while I had the little things on my tongue not saying a word. But the words does not mean chastise. Only as recommendations on how to be even better.
This is what I am, where I am, how I work it is just because Adam, Zdenek, Vanda, Zuzka and all of you who have not hesitated and even kindly (or less kindly) pointed out the mistakes I have committed and are still often oversimplified. But the relentless drive to improve skill for self and others, is the thing that will help us to be better.
I appeal to you friends, and I swear on majestic consistent pressure, let’s call your feedback. Let us not just being nice to each other, but to motivate improvement. Then we can kick the world ass.
I already quit with giving reverent thanks, and if I have ever an idea about your work, I’ll talk about it openly, I swear!

10.1.2015 249th cup of Pete Licata in Prague

c

Před čtyřmi roky jsem poprvé zjistil, že existuje něco jako soutěž baristů, že se v tom pořádají mistrovství, a že mezi znalci kávy se jedná o něco tak moc prestižního. Že jejich finalisté a vítězové jsou považovány za jistý druh “rockových hvězd.”

a

It’s a magic world

Všechno pro mě bylo v té době nové a každé zářivé jméno mě oslňovalo. Nikdy bych si nepomyslel, že někoho z těchto polobohů kávy poznám osobně, že budu moct s někým z nich neformálně hovořit a být v jejich přítomnosti. Kdybych svému starému já dal nahlédnout do dnešního večera. Možná by mu praskla cévka v mozku. Píše se rok 2015. V Jílovém u Prahy žije world barista champion 2009, pan Gwilym Davies a pořádá zde světově uznáné kurzy pokročilých espresso technich a senzorické tréninky. Píše se 7.1.2015 a EMA espresso bar hostí jednu z největších současných baristických hvězd World barista championa 2013 pana Pete Licatu. Běhá mi mráz po zádech.

f

Normální chlápek

Coffee talk, který nesl název “Let’s meet Pete!” Měl pro mě v prvé řadě jedno hlavní zjištění. Z bohů, dělají bohy jejich uctívači. Stačilo chvilku poslouchat a dívat se na Peteovu rozpravu a hned Vám došlo, že před Vámi stojí obyčejný muž, který ovšem prokázal obrovské odhodlání a tvrdě pracoval na tom, aby se stal úspěšným. Žádná povýšenost, žádné manýry. Sympaťák s kterým rádi zajdete na pivo a strávíte celý den debatou…

e

A jak to tedy bylo?

Petea představil publiku již zmiňovaný Gwilym Davies. Ten se zhostil role moderátora a zároveň baviče, kdy i se svou ženou, nemenší superstar než oba již zmínění, Petrou Davies Veselou sdíleli s publikem historky z porotcování světových soutěží. Předně je nutné říct, že se nejednalo o nějakou extra hutnou coffeenerdovskou přednášku. Proto ať už jste přišli nasávat “MOJO” pro příští soutěž a nebo jste jen fandové vonících šálků, mohli jste slyšet přehršel historek z poza baru nebo příprav na to naše šílené soutěžení.

i3

A proč to všechno píšu?

Hlavně asi píšu pro ty, co chtějí jednou taky něco vyhrát. Pete mluvil především o tréninku, trénoval v “týmu” s kolegy si navzájem dělali při tréninzích porotce, cvičili a hodnotili navzájem své receptury a vystoupení. Proto neškudlete a nesnažte se vše dělat pod pokličkou. Motivujte se nazvájem, trénujte se navzájem, například tak jako to ukázala parta z Doubleshotu, nebo z Melounového cukru v baristovi tento rok. Pete i Gwil neřekli žádnou světobornou myšlenku, řekli ale vše o čem bychom měli přemýšlet a nějak se to neděje, nějak… řešíme a hledáme zázračné postupy tam, kde je čistota, preciznost a kontrola všeho co dělám na prvním místě. Až se příště postavíte ke svému pracovišti, položte si takovou zrádnou otázku: “Co by udělal Pete a nebo Gwil na mém místě?” Myslím, že by to nebylo selfie, to dělají na besedách…

g