25.10.2013 173rd cup of profesionality

image

Dostal jsem otázku jak poznat že podnik je fajn. Začal jsem hodně uvažovat a pokusil se najít společný faktor ať pro nádražku, nebo Michelinskou restauraci. Nejde mi o to zvednout rypáček nad Kaťákem, nejde ani o správně nalitý latte art. Jeden faktor ovlivňuje podnik a výsledný dojem z něho. Je to profesionalita. Vyjádřená v jednom prostém a nejdůležitějším bodu. Dovolíte si jako obsluha vydat produkt se kterým nejste spokojeni? Když víte že jste nenašlehali dobře mléko, když jste připálili bulku burgeru? Vypustíte to? Pokaždé když obsluha zaváhá a nepostaví se za svou chybu, ubližuje nejen sobě v očích zákazníka, ale též celému podniku. Spokojený zákazník přijde znovu a naši chybu přeplatí, nespokojený nepřijde a rozšíří zprávu o naši neschopnosti. Občas jsem z té preciznosti, které mě učí Zdeněk s Adamem trochu v rozpacích, ale každá perfektně připravená objednávka se počítá a deklaruje kvalitu obsluhy.
P.s. Za fotografii vděčím profesoru Qwertiusovi;)

Advertisements

24.10.2013 cup of simplicity.

24.10.2013 cup of simplicity.

Někdy to s tím hipsterismem přeháníme. Snaha o dosáhnutí perfektního pocitu Norského předměstí, ošuntělosti sedaček a nenucenosti za barem může být vlastně na škodu. Někdy prostě stačí dobré zrno, proškolená ruka a fajn dezert.

Pan Vadim a jeho rodiče mají cukrárnu. Je nenucená je příjemná a odráží se v ní jak se to nemusí lámat přes koleno abychom pochopili, že to někdo dělá dobře. Skvělá práce, tady by se mohla poučit skoro celá republika. A jen tak mimochodem, nápad s osvětou “Piccolo neexistuje” pochází právě z jeho ruky.

23.10.2013 171st cup of occupational disease

23.10.2013 171st cup of occupational disease

A teď něco úplně jiného! Vlastně ne… jen se podíváme co způsobují řeči o tom kolik má člověk strávit času u jednoho nápoje. S mnohými kolegy (ahoj Terezko) si vždy zoufáme nad tím jak si už nikdy neužijeme sezení v kavárně jako v době, kdy jsme byli nepolíbení a bez profi zkušenosti.

Dnes přijdu do kavárny, kriticky očíhnu bar a vím jestli mi tam bude chutnat. Rychle něco vypiju, třikrát si přiobjednám, mezitím velmi nenápadně (ano ten podivín civící na Vás když si užíváte svou kávu jsem já) se rozhlížím po hostech a nasávám atmosféru. Dopiju svou smrtelnou dávku kofeinu a rychle se zvedám, nechávám dýško zvedající průměr tipujících zákazníků o polovinu a mizím tak rychle aby si obsluha nepomyslela že jsem je mohl čímkoliv otravovat.

Jsou z nás neurotici zoufale se snažící být v podniku co nejméně na obtíž… do háje se všemi poučovateli co nám říkají jak dlouho jak moc jak často máme pít… sakra do háje se mnou 😀

22.10.2013 170th cup of meditation

22.10.2013 170th cup of meditation

Zavřít se do kuchyně, stát u stolu a být v tichu jen s monotónním pohybem ruky při mletí kávy. Slyšet cvaknutí rychlovarné konvice a odpočítávat čas do vychladnutí na správnou teplotu. Upravit filtr na V60 do správného přiléhavého tvaru. Poslouchat proud padajícího nálevu a soustředit se na něj jako na vodopád v pralese. Vyrovnávat správnou extrakci množstvím nalité vody, ani moc ani málo… Pro někoho je meditace když si dá nohu za krk a odříkává tiché modlitby. Pro někoho jako jsem já, je meditace možností ponořit se mezi kávová zrnka.

21.10.2013 169th cup of WiFi vampires.

21.10.2013 169th cup of WiFi vampires.

Přijdou do vašeho podniku, objednají si jednu kávu (možná též konvičku čaje, ta je víc maskující) a budou u ní sedět dvě hodiny. Oči zabořené do obrazovky s neprůstřelným: “Ne” i na otázku: “Je vše v pořádku a nic nechybí?”

Dokážu pochopit, že pracovat v kavárně je skvělé, cítíte se, že nesedíte mezi dvěma zdmi, jste mezi lidmi, mírný ruch Vám pomáhá lépe se soustředit na práci. Nedokážu však pochopit, jak může business man nechápat, že obsazením stolu pro čtyři se svým počítačem se uzavírá jakási nájemní smlouva na místo. Tím že konzumujete, platíte za toto místo nájem. A pokud neplatíte nájem (nekonzumujete) pak Vám dále místo nenáleží (Možná jste teď vytočení do běla, možná jste sem ani nedočetli a už jste mě přestali sledovat. Chci jen říct, že nemluvím o situaci, kdy jsme v kavárně v podstatě jen my dva. Mluvím o situaci kdy čtyřem smutným pohledům a kručícím žaludkům musím v plné kavárně sdělit, že je nemám kam posadit, protože pán u stolu 16 zde sedí už čtyři hodiny u konvičky čaje a i když si dvakrát požádal o vodu navíc a třikrát jsme se byli s jemným naznačením zeptat zda si ještě něco nedá, stejně je u svého stolu a proto tuto skupinku musím vypoklonkovat s tím, že nemám volný stůl).

Důvod proč je SB a Costa tak “drahá” je právě to, že v ní je zvykem koupit si jednu kávu a sedět u ní dvě hodiny. Tak buďme k sobě tak laskaví a objednávejme si aspoň za stejnou útratu, jakou se Vám daří udělat v SB jen když si objednáte jedno orangemoccafrappu….

20.10.2013 168th cup of know your stuff

20.10.2013 168th cup of know your stuff

Máme tu novou kávovou sezónu. A pokud chcete dobře znát své zboží, musíte se mu dobře věnovat. Zdeněk si nás vzal do parády a při cuppingu nám popisuje rozdíly v chutích, vůních, vhodnosti přípravy.

Je zajímavé, že ne všichni holdují mému oblíbenému Hondurasu, musíte přeci jen chtít trochu přezrálých třešní ve své kávě aby Vám tenhle kousek zachutnal. Zato nová Yirgacheffe a Sidamo se těší všeobecné oblibě.

19.10.2013 167th cup of PSL.

00711b94752a11e3a0d40eeb204a5406_8

Ach, cítím se tak šťastně! Možná mám i trochu poškozený mozek. Od tohoto dne již přestanu psát o “Starbecku.” Jednoduše to není káva. Jedná se o ochucené uhlí. Pumpkin slice latte k tomu je jen kupa přešlehaného mléka s podivným přeslazeným sirupem zakydnuté šlehačkou a ještě navrch skořicí. Je toho kýbl a je to hnusný.

Pokud mi ještě někdo někdy řekne že SB není špatná káva, nebo něco o jejich “drahých” pražících procesech tak si jen poklepu na čelo a odpovím: “ano pane, zde je Vaše objednávka.” a zmizím jako pára nad hrncem. Jejich filtrovaná káva též nikdy neměla opustit hranice farmy. Přijde mi to šíleně smutné, pokud garantují dobrou kvalitu zrn, jak s kávou mohou takto plýtvat! Rozumím tomu, že SB nakrmí svým odběrem mnohem více dětí farmářů, než většina ostatních firem. V tomto jediném bodě jsem moc rád že se všichni free a cool lidičky rádi fotí obřím kelímkem. Tady Však přínos končí a začíná už jen vše proti čemu moderní trendy v přípravě kávy protestují.