Přijdou do vašeho podniku, objednají si jednu kávu (možná též konvičku čaje, ta je víc maskující) a budou u ní sedět dvě hodiny. Oči zabořené do obrazovky s neprůstřelným: “Ne” i na otázku: “Je vše v pořádku a nic nechybí?”
Dokážu pochopit, že pracovat v kavárně je skvělé, cítíte se, že nesedíte mezi dvěma zdmi, jste mezi lidmi, mírný ruch Vám pomáhá lépe se soustředit na práci. Nedokážu však pochopit, jak může business man nechápat, že obsazením stolu pro čtyři se svým počítačem se uzavírá jakási nájemní smlouva na místo. Tím že konzumujete, platíte za toto místo nájem. A pokud neplatíte nájem (nekonzumujete) pak Vám dále místo nenáleží (Možná jste teď vytočení do běla, možná jste sem ani nedočetli a už jste mě přestali sledovat. Chci jen říct, že nemluvím o situaci, kdy jsme v kavárně v podstatě jen my dva. Mluvím o situaci kdy čtyřem smutným pohledům a kručícím žaludkům musím v plné kavárně sdělit, že je nemám kam posadit, protože pán u stolu 16 zde sedí už čtyři hodiny u konvičky čaje a i když si dvakrát požádal o vodu navíc a třikrát jsme se byli s jemným naznačením zeptat zda si ještě něco nedá, stejně je u svého stolu a proto tuto skupinku musím vypoklonkovat s tím, že nemám volný stůl).
Důvod proč je SB a Costa tak “drahá” je právě to, že v ní je zvykem koupit si jednu kávu a sedět u ní dvě hodiny. Tak buďme k sobě tak laskaví a objednávejme si aspoň za stejnou útratu, jakou se Vám daří udělat v SB jen když si objednáte jedno orangemoccafrappu….
365 cups of coffee 