Někdy to s tím hipsterismem přeháníme. Snaha o dosáhnutí perfektního pocitu Norského předměstí, ošuntělosti sedaček a nenucenosti za barem může být vlastně na škodu. Někdy prostě stačí dobré zrno, proškolená ruka a fajn dezert.
Pan Vadim a jeho rodiče mají cukrárnu. Je nenucená je příjemná a odráží se v ní jak se to nemusí lámat přes koleno abychom pochopili, že to někdo dělá dobře. Skvělá práce, tady by se mohla poučit skoro celá republika. A jen tak mimochodem, nápad s osvětou “Piccolo neexistuje” pochází právě z jeho ruky.
365 cups of coffee 
Ó božíčku. V Rakousech slintám a taky šetřím, takže dezertíček jsem neměla nějakou dobu. A i to kafe tu stojí za starou belu. Díky aspoň za ta krátká připomenutí.