Ne, nemyslete si že bych někdy pil tuto kávu. Život je příliš krátký na to pít špatnou kávu. Jde ale o zajímavý rozhovor, který jsem nedávno vedl se zákazníky, z kterých se v průběhu vyklubali baristé ze Starbucks. Zeptali se mě: “Co si o naší firmě myslíte?” Kdyby tam byl Adam Dvořák, který nejde pro sarkasmus daleko řekl by něco ve smyslu, že stojí za…
Odvětil jsem tedy, jak je mi diplomatickým zvykem, že nejsem zastáncem jejich pražení, zrna mi přijdou moc tmavá a olejovitá. Na to pán proti mě provedl něco jako zarytí prstů do křesla a pravil, že jemu to takto chutná! Slečna kontrovala tím, že Starbucks má nejpropracovanější a nejdražší pražící proces na světě (ehm… kdyby to nebylo praženo na French roast, dost by ušetřili za plyn). Tohle všechno je ok, ale pojďme se na to podívat hlouběji, o čem byl tento rozhovor? Stáli proti sobě dva zcela odlišné světy. Proč? Pán, který mi oponoval, že mu tato káva chutná měl před sebou Latté, já jsem zastával pozici milovníka espressa. Tedy tmavé pražení možná dobře funguje s mlékem ve velkých nápojích, pokud bych měl pít takto praženou kávu na espressu, z požitku bych neměl nic. Promiňte, bojím se že se nenechám přesvědčit a zůstanu u “nedopražených” světlých, ovocných káv.
365 cups of coffee 