Dnes aspoň na chvilku mimo školní tématiku. Odskáknul jsem si od skript do Mezi Zrnky v Sázavské ulici (kousek od Míráku). Nejen že tam občas námezdničím, tedy můžeme si tam spolu o kávě popovídat face to face, navíc to tam dýchá rodinnou pohodou (Pro mě je tohle místo ještě o trochu emotivnější, protože zde dříve byl Cup up, kavárna a hlavně její majitelé Tomáš a Katka, kterým vděčím za zprostředkování vstupu do České kávové komunity a za nádherné zážitky). Kavárna je to malá, typu Londýnských bister a tak tu nejen domácího koláče pojíte, navíc i čerstvé polévky, quiche, sendviče či salátu k obědu dostanete. Dost už agitace:D Co mě ten den zaujalo bylo srovnání zážitku s předchozím pitím TamDemu ve vlajkové lodi Doubleshotů v Mém šálku kávy. Zatímco v Šálku ochutnáte espresso “jako šťovík” řekl by neznalý jazyk s nádherným náběhem a dozvukem kyselinek, v Mezi Zrnky byl ten den TamDem chutnající tradičněji s kávovým dozvukem, ale pořád příjemným vzestupem acidity. Čím to? Je to nádhernou souhrou okolností, které u kávy hrají neuvěřitelně důležitou roli. Nikdy totiž chuť kávy nezáleží pouze na kvalitě suroviny, celý proces a hlavně tedy výsledek ovlivňuje bambilion věcí od typu kávovaru, mlýnku a mletí, teploty vody, času přípravy, tlaku pěchování kávy až po baristu (jeho zkušenosti, chuť a nálada:) ) a mnohého dalšího.
Zdeněk Smrčka lektor z Kávového klubu mi jednou přechutnávajíc espresso, které jsem mu připravil a nebyl jsem s ním spokojený s úsměvem vysvětloval: “Každý barista má svou unikátní chuť a svoje preference, které se v jeho kávě projevují.”
365 cups of coffee 